čtvrtek 21. listopadu 2013

Děkuji

Milá děvčata,
dnes jsem zvládla téměř vše, co jsem měla v plánu, i když mi bylo dnes zase chvilku zle, přešlo to brzy a já si řekla, že na to nebudu myslet, a pustila se do práce, u nás doma to konečně začíná vypadat jako doma:) a ne jako v bordelu. Tak jsem si říkala, že vás tu dnes pozdravím a aspoň sdělím co je nového .
Tak hezky popořádku, s mou nemocí zatím nic nového není, příští týden mě čeká další doktor a možná ne jen jeden, budu k vám upřímná, některé z vás zdá se, jsem dost vyděsila, tak vám napíšu jak to se mnou tedy je.
Od malička mám potíže s omdléváním, a moje bývalá paní doktorka nic moc neřešila, poslala mě na pár vyšetření, která dopadla dobře a jediné co mi řekla, je, že musím snídat, dostatečně pít a po ránu  nebo vlastně kdykoliv nevstávat prudce z postele(což mi v noci moc nedochází- když mne probudí pláč naší Lucinky, která stále ještě nedokáže spát celou noc ve své postýlce a pláčem se probudí, že chce ke nám, leknu se a jediné co mě napadá je jak dlouho, už tam chudinka pláče, tak vylítnu k ní abych ji rychle utěšila a vzala k nám- v tu chvílu kdy jsem takto probuzena z hlubokého spánku si vážně neuvědomím, že nesmím vyskočit a téměř bežet, ale že musím pomalu vstát) a ráno si dát pořádné kafe, toť vše, ovšem teď jsem jinde. Po stěhování, jak víte jsem zkolabovala hned první noc, a po víkendu urgentně začala shánět lékaře, který mě přijme pod svá "křídla" a sehnala.  Pan doktor je milý příjemný postarší pán, který to má ovšem v hlavě srovnané , má o pacienta zájem  a starost nejen o mne ale i mé děti, tím mne překvapil a také si získal mou přízeň. Jelikož u mého kolapsu, byla chuděrka moje malá dceruška  a já Doktorovi popisovala co se dělo, on se nezajímal jen o mé potíže, ale i o dceru, zda si neponese z takového hrůzného zážitku následky. Měla jsem radost, nikdy se nikdo nezajímal o mě natož o mé dítě.. a mé dítě- děti, jsou pro mne víc než jsem já sama- jsou pro mne vším, takže bylo jasno, nechci vám vyprávět celý příběh, protože některé části z něj nejsou zrovna publikovatelné, lépe řečeno jsou nechutné a většina si domyslí, no, nicméně po pár dnech mi dcerka, která nemohla zapomenout položila děsivou otázku, - tu vynechám, vzbudila tím ve mne pocit nejistoty a hrozného strachu, šoku, či co já vím co všechno se u mne seběhlo v ten moment, nicméně jsem panu doktorovi tlumočila, co moje malá viděla a výsledkem po spoustě dalších otázek je podezření na Epilepsii... Tak a je to venku, tohle mi teď leží na srdci, já vím, já vím, není to smrtelná nemoc, možná se nechá i vyléčit, ale, ty ,myšlenkové pochody nezastavím, ... mám strach, že se to stane zase, že to bude horší, mám strach, že se to stane v době, kdy můj muž bude v práci a nebude mi nablízku, nebude tu nikdo kdo se dokáže pohotově zachovat a pomoci mi, je to strašný pocit.. mám obavy, že se mi zase jednou dcerka probudí, že potřebuje, na záchod, nebo pít, já ... v noci nevím, rozespalá, že musím po probuzení ležet 10 minut v posteli a pomalu vstávat... prostě vylítnu.. a to nesmím.. má strach že se to stane, může se stát  teď mi promiňte, že mi zapadne jazyk, a víte co, když se něco stane mě, .. jo je to hrozné .. ale jsem jen člověk, i když mladý ale člověk... prostě se stane, ale já nemám strach o  sebe, já mám strach že to mé dítě uvidí, bude doma samo se mnou a ono mi nedokáže pomoci, co tak může vědět o první pomoci 5 ti leté dítě? Záchranku nezavolá, první pomoc dát neumí, ani nemyslím, že by bylo dobré jí to vysvětlovat, jen bych jí vyděsila, a mě tu zapadne jazyk a bude se mnou konec a co ona,... ona tu jako bude sama? do rána, s mámou která tu bude ale už se na ní nepodívá a ona bude čekat jestli se probudím, a jestli už přijde táta? Promiňte, nemyslete si, že jsem paranoidní...nechci myslet na nejhorší, ale co si budu nalhávat, stát se to může, moje máma takhle svého otce jednou našla ...jenže... byla dospělá a věděla si rady a zachránila mu život, mě by tu nikdo nepomohl, ale co já.. já už bych o tom nevěděla, ale Nelinka, co ona? jo je to hrůzostrašné až neuvěřitelné,ale bohužel né nemožné. Já jen chci vědět že když se to stane, tak tu bude můj muž a né má maličká dcerka, dodnes kolem mne chodí po špičkách a má strach, pořád chodí a ptá se mne zda mi není špatně, dnes mi bylo, byli jsme v obchodě, já a moje dvě malé, a přicházelo to na mě, naštěstí to přešlo, když jsme dorazily domů řekla jsem si, že nebudu myslet na epilepsii ani záchvaty dokud nebude jisté že jí mám, ale taky si říkám co když to není epi, ale něco horšího, poslední dny je to horší a horší, dělá se mi zle pomalu každý druhý den, no tak zkusím na to nemyslet a snad to dobře dopadne,
A tak jsem se pustila do práce, uvařila a vzala celý byt pěkně z gruntu, věci už mají své místo, teda velká část věci, některé na své místo čekají a některé ještě čekají u mámy(4 krabice:) ale co jsem mohla jsem uklidila roztřídila, uklidila a umyla, no prostě jsem šůrovala jako ďas abych to vyhnala z hlavy, a když bylo hotovo už už jsem uvažovala o kafíčku, když v tom jsem si uvědomila že Vánoce se proklatě blíží a já nemám dokončené dárečky do výměny. A tak jsme je dokončila a balíček zítra putuje k Dáše , pak jsem si začala jen tak  zlehka načrtávat jak ušiju záclonku do kuchyňky na Vánoce- mám zatím 4 varianty, buď vyberu jednu z nich, nebo třeba vymyslím, ještě jinou, příští týden se chystám ji ušít a to hned zkraje týdne. Příští týden v pátek jedu k mámě, holky vzít na "výlet" a nastříhat větvičky na adventní věnec, stromeček a pustíme se do výzdoby, a od neděle za týden zapalíme první svíčku na věnci, to je pro mne všeobecně takové období, kdy začínám "šílet", s úklidem, nákupy, pečením, zdobením, a vším tím chystáním, abych to měla vše krásné a u štědrovečerní večeře si mohla unaveně sednout, otřít hřbetem ruky své vyjímečně nalíčené upocené čelo a v duchu si řekla" proč jsi zase tak lítala, vždyť se za hodinu rozbalí dárky, a bude po všem, pár návštěv a stejně se chceš válet u pohádek"- což mimochodem poslední roky nedělám. Nu což, letos budeme ve svém, poprvé nebudu řešit nedostatek plotýnek na smažení toho všeho co máme rádi ( u nás je to složité- zatím co mě stačí řízek, holky rádi klobásu a řízek a můj milovaný ten musí mít řízek, klobásu a ještě kapříka,  a samozřejmě polévku, ) takže smažím, vařím jako vzteklá :) no a pak ještě ty chlebíčky na "večer k televizi" :) jo holky, já rok co rok říkám, že se příští rok ovládnu a šílet nebudu, ale jak se blíží advent, tak to na mě vždy tak začíná lézt a neumím už to  jinak, já to dělám ráda, ale taky bych si s chutí jeden rok oddychla u pohádek, a celé vánoce se jen a jen válela. Bez háčku, bez práce, bez myšlenek co bych tak mohla asi nového vytvořit, ušít uháčkovat ... :) neumím moc odpočívat v klidu, ale když to na mě přijde, tak se mi pak dlooouho do ničeho nechce.
 Tak to jsem se rozepsala, já se omlouvám, ale potřebovala jsem se asi z toho všeho vypsat. Děkuji tomu kdo byl ochoten dorolovat až sem a přečíst si mé duševní projevy. Děkuji pokud mi necháte komentář, mám vás ráda, a vaše slova mne těší, foťák v mobilu fotí celkem slušně a tak si myslím , že ta blogová pauza asi nebude tak dlouhá, brzy určitě vložím nějakou fotečku.
 ♥♥♥ Vaše Martina

7 komentářů:

  1. Martinko, super jsi se rozepsala. A je skvělé, že jsi se z toho všeho vypsala i když vím, že to není nic jednoduchého. A snaž se myslet pozitivně. Mě to tedy v některých věcech vůbec nejde, ale odborníci se mě snaží naučit přijmout skutečnost tak jak je a nepředbíhat událostem. Mám výhodu, že jinak jsem od přírody optimistka a podle toho jak píšeš, tak myslím, že ty také. Jinak s těma vánocemi jsme na tom asi podobně. Každý rok po vánocích si říkám, že se už nikdy nenechám takhle strhat, ale s adventem na mě to šílenství padne a já zase s radostí zdobím a peču a zdobím a tvořím. A během toho všeho mi postupně ubývají síly a na Štědrý den mám pocit, že se složím. Ale když potom vidím jak si to kluci užívají, tak si stejně říkám, že to stálo za to. Jsem prostě hektik od přírody. Už se moc těším na obrázky Tvého tvoření. Já nějak nestíhám vkládat, ale snad o víkendu už něco dopadne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni snažím, se dnes je mi dobře, tak kéž by to vydrželo, . jo s vánocema jsme na tom stejně, ale já to letos prostě udělám nějak jinak, akorát ještě nevím jak, no minimálně si chci koupit ještě jednu pánev, to nějakej čas ušetří a vše si prostě tak nějak nachystám dopředu, já na to příjdu. to mi připomíná že už asi týden chci začít louskat ořechy, : no jo no je pořád co dělat. Taky jsem hektik, furt sěpchám, a pořád říkám já nemám čas. Jednou mě z toho opravdu klepne, jak to ty lidi dělaj, že maj doma photovo, uklizeno, vyrobené dekorace, a můžou si sednout k televizi, nebo knížce? Já nevím, Já protě na nic nemám čas, a to ještě nechodím do práce:)

      Vymazat
  2. Ahoj Martinko, já ti o víkendu napíšu mail. Když dcerce vysvětlíš, co má dělat, určitě by to zvládla a pan doktor ti poradí jak postupovat. Jak píše Lenka, pozitivní myšlení dokáže hodně. Vánoce s přibývajícími lety řeším stále méně a méně a zjišťuji, že to jde. Když byly děti malé, bylo to něco jiného. Tak držím palce, určitě bude všechno OK. Ahoj Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko děkuji, budu čekat na meilík, Nelče to vysvětlím, ale chci jí nechat teď nějakou dobu v klidu, snad na to časem nějak zapomene. a Vánoce ty já si ujít nenechám, už vlastně přemýšlím teď o tom že začnu s výzdobou, ale ještě není správný čas, až bude všude vše hotovo. Ahoj a děkuji moc. Martina

      Vymazat
  3. Martinko, je skvělé, že jsi své pocity vyventilovala. Není dobré to držet v sobě. Naprosto tě chápu, i já měla občas strach, co kdyby něco ... a to nemám žádné problémy. Ale jak píše Zuzka ... dnešní děti jsou v mnohém napřed oproti nám před lety. Také myslím, že nebude naškodu si s malou promluvit a alespoň něco málo ji vysvětlit. Budeš klidnější. Určitě už by zvládla obsloužit telefon. Říct jí, komu má zavolat ( náš starší už byl poučen před pár lety, že když by se něco dělo, tak má volat tatínkovi nebo babičce a říct, co se děje ), naučit číslo na záchranku, vědět, kde bydlíte. Určitě je to šikovná holka a možná i pro ni to bude lepší, že bude vědět, jak mamince pomoci.
    A tobě přeji, aby všechna vyšetření dopadla dobře. Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko děkuji:) s Nelčou promluvím až bude správný čas. Snad to nějak půjde, no raději bych to neřešila vůbec a byla zdravá, ale s tím asi nic nezmůžu, no půjdu si aspoň zvednout náladu a něco vytvořit. :) potřčebuji nějakou dekoraci do kuchyně a do koupelny, něco trvanlivého, no půjdu načerpat inspiraci a uvidíme, třeba mě něco napadne:)
      Děkuji za přání, na neurologii je to na dlouho, jsou tam jen 1 týdně tak počítám, že to asi nebude hned tak. Měj se hezky MArtina

      Vymazat
  4. Ahoj Martino,
    držím palce a věřím že to zvládneš a s tebou i celá rodina. Na svátky rozhodně "nešil" ono to na tom úklidu, cukroví a jídle vůbec nestojí. Zdraví je totiž to nejdůležitější... to ostatní se poddá.A musím říct že souhlasím s Věrkou - telefon myslím zvládne obsloužit i menší dítě.
    pa a drž se Věrka

    OdpovědětVymazat

Velmi srdečně děkuji za Váš čas který jste strávily prohlížením mého příspěvku a za vaše milé komentáře. Je mi ctí číst vaše řádky a budu se těšit na vaší návštěvu třeba u dalšího příspěvku.
♥♥♥
S láskou Vaše Martina